Dnes ráno mě opustila ta nejhodnější, nejmilejší kočička na světe, Kůtěnka. Kůťu jsme našli jako malé, bezbranné koťátko, když jí nemohlo být víc než 3-4 týdny, ještě sama ani ještě nejedla, byla domlácená, zavšivená, zahnisané oči a s přeraženou čelistí, nedávali jsme tomu moc velkou šanci, ale Kůťa byla bojovnice s ohromnou touhou žít a všechno jsme spolu zvládli. Dala mi mnohem víc než já jí, naučila mě trpělivosti, pokoře a víře, že když se chce, tak to půjde. Někdy jsme ji říkali Železná Lady kvůli tomu, co všechno překonala, před několika lety zvládla i mrtvičku, v posledních letech trpěla " kočičím Alzheimerem"- ztrácela se, chvilku nevěděla kde je, začala vždy zoufale plakat, ale stačilo na ni zavolat a zase věděla, ale i to jsme zvládli. Před dvěma dny se mi zdála unavenější než obvykle, včera špatně jedla a dnes ráno při snídani usnula vedle mě na gauči a už se neprobudila. Na jednu stranu si říkám, že takovouhle klidnou smrt bych přála všem, ale i tak to moc bolí. Kůtěnko, byla jsi naprosto neobyčejná, moje obyčejná kočička, nikdy tě nepřestanu milovat !!!